pátek 16. března 2018

PROČ VINICE?



Navzdory názvu toho tady o víně nejspíš tolik nenajdete (i když kdo ví). Jedná se totiž o stránku, která je primárně o křesťanství. A název Vinice prostě souvisí s frekvencí tohoto malebného slova v Bibli a jedním konkrétním podobenstvím.

A proč jsem se rozhodla psát články na toto populární téma?

Mám pro to dva hlavní důvody. Prvním důvodem je to, že se mi opakovaně stává, že se mě lidé ptají, proč věřím v Boha a já jim nedokážu v pár větách uspokojivě odpovědět.  A to ne proto, že bych se chtěla pouštět do komplikovaných úvah, jejichž jediným účelem je všechno zamlžit nějakým Nepochopitelnem a Nedosažitelnem.



Ale proto, že křesťanství skutečně není jednoduché náboženství. Popsat alespoň základní pilíře o něž se opírá, je pořádná fuška.

Celou situaci navíc nesmírně komplikuje to, že o křesťanství toho bylo řečeno příliš mnoho. Bylo o něm stvořeno tolik nepravdivých domněnek a mýtů, že pokoušet se je uvádět na pravou míru by trvalo celé věky. Vždyť jenom komunistická strana šířila o křesťanství v Česku nepravdivé informace a lži po čtyři desetiletí své vlády. Promluvit v dnešní době o křesťanství tak, aby to mělo hlavu a patu, podle mě vyžaduje začít skoro od úplného začátku.

A to se zkrátka při pětiminutovém rozhovoru v tramvaji nedá stihnout. 
A tak jsem se rozhodla, že o křesťanství něco napíšu.
Ne proto, abych někoho přesvědčovala. Mým cílem není přesvědčovat, ale informovat. 

Tím druhým důvodem, proč jsem se rozhodla o křesťanství psát, je smutek, který jako křesťanka cítím, když se setkávám s lidmi, kteří si odnesli z církevních společenství špatné a zraňující zkušenosti. Někdy tak špatné, že už se do žádného nikdy nevrátili. Porevoluční vývoj v České republice něčemu takovému bezpochyby přál – najednou bylo legální věřit a tak se vyrojila spousta těch, kteří tvrdili, že lidi přivádějí k Bohu. Mnozí lidé se pak dostali do sekt, kde radost z toho, že objevili víru, brzy vystřídaly zraňující zkušenosti s fanatismem jejich nových „přátel“. Tyto situace se bohužel netýkají pouze sekt, byť tam je pro ně asi největší prostor.
I v zavedených církvích se můžete setkat s tím, že věřící vám naoko nezištně nabídnou přátelství a čaj, ale ve skutečnosti za to nepožadují nic menšího než vaši duši. Totiž vaše obrácení, vaši víru v pravdy, které hlásají. Pokud jim to nejste ochotni dát, zjistíte, že jejich předstírané přátelství a vlídnost byly jen úplatkem za to, že jim dáte možnost, aby na vás vykonali dobrý skutek, totiž aby přispěli k vašemu obrácení. Znám takových příběhů desítky.
Některé z nich ani nejsou tak vyhrocené. Mnohdy mají podobně fatální důsledky pouhé pohrdavé pohledy či neporozumění, které v některých církevních společenstvích vyvolává jakákoli odlišnost, odchylka od tamějších  způsobů myšlení či života.
Lidé, kteří si podobnou zkušeností prošli, odsuzují křesťanství na základě zkušenosti s křesťany. Není to vůbec nelogické, vždyť i v Bibli se píše „poznáte je po ovoci“. Jako křesťanka proto cítím jako svoji povinnost vystoupit z řady a říct, že tohle nejsou jediní křesťané, kteří existují. Znám křesťany, kteří se tak nikdy nechovali a podobné jednání rozhodně neschvalují.

Tolik tedy k druhému důvodu, proč zakládám tyto stránky.

Možná, že daleko víc než psát, tu budu jen upozorňovat na to, co už napsali jiní lidé, protože to nedokážu vyjádřit lépe. Ale v tom nevidím žádný problém, tedy kromě toho, že pak prostě neslíznu všechnu smetanu v případě, že se někomu obsah i-Vinice zalíbí.
A na závěr – to, že na webu mluvím občas v množném čísle, má také svůj důvod – požádala jsem svoje křesťanské přátele, aby mi dávali zpětnou vazbu na všechno, co napíšu, a případně mi i pomohli psát a tvořit tyhle stránky. U ateistů příliš neočekávám, že by se chtěli na těchto stránkách podílet – pokud se tak však stane alespoň v rámci zpětné vazby, budu moc ráda. 
Doufám totiž, že právě zpětná vazba by mohla alespoň trochu zamezit tomu, že o křesťanství jen vytvořím další mýty.


Příjemné čtení!