pátek 19. října 2018

4. VNÍMÁNÍ PŘÍRODY (2. část)



V minulé kapitole jsem se pokusila přiblížit křesťanské vnímání přírody a světa. V této se pokusím křesťanský pohled postavit do kontrastu s námitkami, které proti němu vznášejí materialisté a říci o materialismu ještě něco navíc.

Pokud jde o soudobé materialisty, řekla bych, že mnozí z nich za křesťany vůbec nezaostávají pokud jde o obdiv, který cítí k přírodě. Dá se říci, že právě naopak. Mnohokrát jsem se setkala s tím, že materialisté (resp. ateisté)  chovají k přírodě až mystickou úctu a napadlo mě, že je to táž úcta, kterou křesťané cítí Bohu, o kterém věří, že přírodu stvořil. Jako příklad takové úcty mohu uvést například dílo Rudolfa Steinera „Mystika na úsvitu novodobého duchovního života“. S obdivem o přírodě hovoří také biolog a představitel hnutí New Atheism, Richard Dawkins, který svou knihu Boží blud uvádí krátkou a údernou metaforou:

Což nestačí, že nějaká zahrada je krásná,
copak je nutné věřit, že v ní bydlí rusalky? (cit. 1)